Inovace

Obecná definice inovace jako člověkem cíleně navrhovaná změna, týkající se výrobků (uvedení nových nebo významně vylepšených do výroby a na trh), výrobních postupů (procesů), organizace práce a výroby (nové organizační řešení strukturálního významu), metod řízení, používaných poprvé alespoň na úrovni podniku. Nejdůležitějšími vlastnostmi inovací jsou tedy změna a novost. 

Společné vlastnosti inovací se dají obecně shrnout následovně:

• Inovace je záměrná a výhodná změna současného stavu.
• Změna musí najít praktické uplatnění a musí být nová alespoň v podniku.
• Předmětem změn jsou: výrobky, služby, výrobní postupy.
• Výsledkem realizovaných změn musí být technický, ekonomický nebo celospolečenský prospěch.
• Inovace se stávají nositelem technického rozvoje, pokud přinášejí ekonomický efekt.
• Inovace vyžadují jisté technické, tržní, ekonomické a psychologické vědomosti a znalosti pracovníků.

Dle Asociace inovačního podnikání ČR inovace představují sérii vědeckých, technických, organizačních, finančních, obchodních i jiných činností, jejichž cílem je vznik nového nebo podstatně zdokonaleného produktu (výrobku, technologie nebo služby) efektivně umístěného na trh. Výzkum a vývoj, v našem pojetí věda a výzkum (VaV), jsou jednou z těchto činností.

Podle nového pojetí inovací dle Oslo manuálu (3. revize 2002) se rozlišují čtyři hlavní typy inovací: technické, technologické - produktové inovace, procesní inovace, netechnické, netechnologické - marketingové inovace a organizační inovace. Oslo manuál připravili experti v oblasti měření a hodnocení inovačních aktivit v rámci členských zemí OECD.

Typy inovací

Technické a netechnické inovace nejsou doposud zrovnoprávněny. Důraz je stále více kladen na technické inovace jako základ inovačních aktivit podniků, většinou v návaznosti na jejich výzkumně vývojové aktivity.

Inovace produktu – představuje zavedení zboží nebo služeb nových nebo významně zlepšených s ohledem na jejich charakteristiky nebo zamýšlené užití. To zahrnuje významná zlepšení v technických specifikacích, komponentech a materiálech, software, uživatelské vstřícnosti nebo jiných funkčních charakteristikách. Inovace produktů mohou využívat nových znalostí nebo technologií, anebo mohou být postaveny na nových užitích nebo kombinacích existujících znalostí či technologií. Termín „produkt“ je používán pro pokrytí jak zboží, tak služeb. Inovace produktů zahrnují jak zavedení nového zboží a služeb, tak i významná zlepšení ve funkčních či uživatelských charakteristikách stávajícího zboží a služeb.

Procesní inovace – představuje zavedení nové nebo významně zlepšené produkce anebo dodavatelských metod. To zahrnuje významné změny v technice, zařízení a/nebo softwaru. Mohou obsahovat podstatné změny v zařízení, software používaný v podnicích zaměřených na služby nebo procedury či techniky, které jsou užívány při dodávání služeb.
Procesní inovace také zahrnují nové nebo podstatně zlepšené techniky, zařízení a software v přidružených podpůrných činnostech jako je nákup, účetnictví, práce na počítači a údržba.

Marketingová inovace – představuje zavedení nové marketingové metody obsahující významné změny v designu produktu nebo balení, umístění produktu, podpoře produktu či ocenění. Marketingové inovace se zaměřují na lepší adresování potřeb zákazníka, otevření nových trhů, nebo nové umístění podnikového produktu na trh, s cílem zvýšit své prodeje.

Organizační inovace – představuje zavedení nové organizační metody v podnikových obchodních praktikách, organizaci pracovního místa nebo externích vztazích.

Podíl inovujících podniků dle druhu inovace a velikosti podniku; 2004–2006

Podnikatelskou veřejností ve Zlínském kraji jsou inovace chápány v širším pojetí. Podnikatelům je vlastní americký přístup, kde jsou inovace považovány za specifický nástroj podnikání - zdroje vedoucí k vytváření bohatství. K inovacím tak přistupují v duchu definice užívané bývalým Ministerstvem obchodu a průmyslu Velké Británie, a to jako k úspěšnému využívání nových myšlenek. Jelikož v současné době neexistují aktuální výsledky monitorování inovačních aktivit podniků v České republice, pro ilustrativnost uvádíme šetření inovačních aktivit podniků v České republice z roku 2004-2006, (Zdroj: ČSÚ).

Z hlediska typu inovace byla u českých podniků v období 2004-2006 nejvíce zastoupena organizační inovace (podíl 29,7 % všech aktivních podniků), naopak nejméně pak marketingová inovace (16,2 %). Uvedené pořadí platí i pro členění podle velikostních skupin podniků. Z technických inovací byla významnější procesní inovace (21,9 %) než produktová inovace (18,5 %). Stejné pořadí je platné i v jednotlivých velikostních skupinách podniků.

U velkých podniků dosáhla organizační inovace podílu 61,6 %, u malých to bylo pouze 25,2 %. Nutno přihlédnout k počtu zaměstnanců, a tím schopnosti provádět právě tento typ inovace, (Zdroj: ČSÚ).

Dle výsledků dotazníkového šetření Analýza potřeb firem v oblasti vědy a výzkumu po inovacích ve Zlínském kraji, které Technologické inovační centrum realizovalo v roce 2009 – šetření se zúčastnilo 72 významných firem regionu s inovačním potenciálem – bylo zjištěno, že nejčastějším typem je produktová inovace, dále procesní a organizační. Obecně lze říci, že více inovačních aktivit probíhá u velkých firem nad 250 zaměstnanců.

Oblasti VaVI aktivit firem ve Zlínském kraji v roce 2009

Podle výpovědí, resp. sebeoznačení šetřených firem ve Zlínském kraji, které se zúčastnili daného dotazníkového šetření lze konstatovat, že ze 78 % převažují dva stupně technologické vyspělosti, a to High-tech produkce založená na vlastním know-how, jež je výsledkem vlastního VaV – s nejvyšším stupněm vyspělosti a produkce založená na vlastních, ale již běžně dostupných technologiích. Relativně nenáročnou produkci (využívající méně kvalifikovanou pracovní sílu) má 14 % firem a produkci, využívající zakoupené know – how (patenty, licence apod.) uvádí jenom 8 % dotazovaných subjektů.

Inovační aktivity nejsou vždy závislé na výzkumných a vývojových aktivitách (výdaje na výzkum a vývoj jsou v Česku výrazně koncentrovány do několika málo nejvyspělejších regionů), ale naopak, že řada inovací vzniká převážně z „komerčních“ důvodů, například snahou dosáhnout úspor či „vyhovět“ přáním svých zákazníků a k většině „menších“ inovací dochází při běžném výrobním procesu novými kombinacemi dostupných technologií a znalostí.

Ve srovnání se stavem v EU je v ČR vystaven inovačnímu tlaku menší okruh firem. Průměrně se totiž  v zemích EU věnuje inovacím asi polovina všech firem zpracovatelského průmyslu a 40 % všech firem z oblasti služeb. Ve srovnání s novými členskými zeměmi vychází hodnocení inovačních aktivit českých firem příznivěji, ČR ve většině ukazatelů dominuje.

Výsledky šetření Analýza potřeb firem v oblasti vědy a výzkumu po inovacích ve Zlínském kraji