Každá firma k udržení popř. zvýšení konkurenceschopnosti, musí operativně reagovat na měnící se požadavky zákazníků. Firma si tím zajišťuje zisk, kterým financuje svůj provoz a rozvoj. V současnosti dochází ke globalizaci trhů a tím i nárůstu konkurence. Proto je důležité věnovat inovacím neustálou pozornost.
Firma musí:
- systematicky vyhledávat vhodné inovační příležitosti, které jsou vždy důsledkem změny vnějších podmínek (hospodářská i politická situace, legislativa, sociální podmínky apod.)
- zjišťovat potřeby a přání stávajících zákazníků (na základě marketingového výzkumu) a identifikovat nové potenciální zákazníky
- realizovat inovační záměry s ohledem na maximální komerční zhodnocení dané příležitosti. Inovace je důležitým faktorem tržní úspěšnosti, která je zajištěna v případě, že dochází k naplnění potřeb a přání zákazníků. Ti v ideálním případě vyžadují produkt ve vyšší kvalitě, za příznivější cenu a dostupnější, než je produkt konkurence. Konkurenční výhoda příznivé ceny je často upřednostňována před vysokou kvality, u určitých produktů může hrát rozhodující roli jejich snadná dostupnost.
Konkurenceschopnost je úspěšnost v hospodářské soutěži. Firma potřebuje konkurenční výhody, těmi jsou např. nízké náklady na produkci a diferenciace produktu. V našem případě podnik získá konkurenční výhodu realizací inovace, přesněji řečeno inovačním podnikáním.
- Strategické pojetí (formulace podnikatelské vize a firemní strategie)
- Systémový přístup (firma je otevřený systém, který přijímá i vysílá podněty do okolního světa)
- Finanční rozhodování (účelem podnikání firmy je zisk, proto musí být zajištěna rentabilita investic)
Na podnikatelské myšlení musí navazovat odpovídající manažerské dovednosti nezbytné pro dosažení vysoké kvality produkce, efektivity firemních aktivit, ziskovosti firmy a vysoké produktivitu činností. Jedná se o komplexní dovednosti z oblasti lidských zdrojů, financí, marketingu, logistiky a informačních systémů. Kvalitní řízení a vedení lze charakterizovat jako plnění teze „Dělat jen správné věci“.
Má-li organizace kreativně realizovat inovační záměry, musí účelně uplatňovat tzv. management změny. Jde o podporu a komercializaci inovačních záměrů, jejichž výsledkem je radikální změna podnikatelského procesu (reengineering procesů), to vše s jasným zřetelem na zákazníka.
Inovační firma – firma, pro kterou je inovační aktivita neoddělitelnou součástí podnikání. Firma inovuje v celém systému podnikání:
od - zahájení inovačního cyklu při definování vize podniku, firemní politiky, strategie i taktiky, přes - zavedení inovací produktu (management inovací), - jeho uplatnění na trhu (marketing inovací), až po - zpětné promítání získaných poznatků a zkušeností do zkvalitnění nové inovační fáze (hodnocení efektivnosti a projektování inovací, resp. inovačního podnikání).
Vedení podniku by mělo věnovat mimořádnou pozornost lidským zdrojům, jejichž kvalita má zásadní vliv na činnost jednotlivých složek podniku i fungování podniku jako celku, na produkci kvalitních výrobků, vysokou úroveň jejich servisu i na celkovou prezentaci podniku. Management by měl motivovat a podporovat kreativitu zaměstnanců, průběžně je vzdělává, plánuje a řídí zavádění inovačních strategií.
Firma by měla mít zaveden systém registrace nápadů, které by mohly vést k inovaci, sestaven tým, který by posuzoval reálnost návrhů a míru rizika daného řešení a zajišťoval financování inovačních aktivit. Realizace inovací by měla být zásadně výsledkem týmové spolupráce s kapacitami vědy a výzkumu.
Inovační firmy, zejména ty malé, se mohou v souvislosti se zaváděním a realizací inovačního podnikání setkat s množstvím problémů. Často nemají informace ani zkušenosti se založením a provozem inovační firmy, chybí dostatek kvalifikovaných pracovníků, nemají a nedovedou si obstarat kapitál potřebný na inovace (prostředky z fondů či úvěry od bank, granty, finance z účasti na společných projektech), nemají vlastní výzkumná a vývojová pracoviště ani kontakty s výzkumnými a vývojovými kapacitami či potřebné vztahy s institucemi pro inovace, ať již soukromými či státními. Mnohdy malé firmy nemají ani dostatečné technické zázemí (přístroje, vybavení).
Mnoho firem, které mají ambice stát se inovačními firmami, ale implementace inovací je nad rámec jejich možností (finančních či technických či personálních), mohou své nedostatky kompenzovat podílením se na různých společných aktivitách (např. klastrech, Asociace inovačního podnikání), využívat různých podpůrných institucí (podnikatelské inkubátory, vědeckotechnické parky) či hledat pomoc u specializovaných agentur, které se zaměřují na podporu inovačního podnikání (Obchodní a hospodářské komory, Czechinvest, Česká energetická agentura, Czechtrade, Regionální podpůrné zdroje …)
Firma, která chce efektivně fungovat v inovační praxi, musí definovat svou vizi, formulovat inovační strategii a politiku a zvyšovat svůj inovační potenciál.
Vize – určení hlavního směru vývoje, obsahuje reálné podněty a doporučení pro inovační politiku a strategii.
Inovační politika – vychází z vize, definuje hlavní cíle včetně způsobu financování.
Inovační strategie – prohlubuje podnikovou inovační politiku, upravuje ji podle aktuální situace a s využitím doplňkových informací, hledá způsob dosažení cílů. Inovační strategie firmy by měla být v souladu s regionální a národní inovační strategií. Není to podmínkou, ale firma si tím rozšiřuje možnou podporu výzkumu, vývoje a zavádění inovací včetně jejich financování.
Inovační potenciál – schopnost přizpůsobení činností firmy vzhledem k aktuálnímu stavu a možnostem. K zabezpečení pružné reakce na změny v okolí musí management rychle uvolňovat potřebné zdroje a zajistit, aby byly efektivně využity k provedení potřebné změny. Na úroveň inovační potenciálu má vliv využívání špičkové techniky a technologie, materiální vybavení, ekonomická situace a způsob nakládání s disponibilním kapitálem, úspěšnost obchodní činnosti, marketing, výzkum a vývoj, sociální prostředí a podniková kultura firmy. Management firmy musí praktikovat styl vedení, který podporuje zavádění inovační strategie. Podmínkou pro fungování potenciálu je pružná organizační struktura, která koresponduje se strategickými inovačními záměry. Nejvíce se osvědčilo pružné organizační členění na divize či týmy. To umožňuje vytvořit konkurenci uvnitř podniku. Rozhodující je kvalita lidských zdrojů a jejich účelné využívání. Inovace je obvykle výsledkem kreativity pracovníků firmy
Každá inovační firma se zapojuje do inovačního procesu. Inovační proces se skládá z invenční a inovační částí. Na počátku je idea (nápad) a na konci v optimálním případě inovace, kterou definujeme jako vytvoření něčeho nového. Inovační proces se v ideálním případě chová jako koloběh inovací, případně působí jako permanentní inovace.
Inovační proces
A – vymyslet (idea, základní i aplikovaný výzkum, vývoj)
B – vyrobit (předvýrobní etapa, výroba, testování)
C – prodat (umístění na trhu, servis)
D – využívání produktu (provozování, likvidace produktu)
- Výběr obsahového zaměření procesu
- Zadání pro výrobu
- Odzkoušení inovační produkt před umístěním na trhu
- Inovace, inovační produkt uplatněný na trhu
- Využívání, event. „likvidace“ inovačního produktu – vyhodnocení vlastností, nové zadání
Na inovačním procesu se podílí tři typy subjektů:
- Výzkum – ve znalostní ekonomice je investice do vědy vnímána jako investice do budoucnosti. V současnosti je konkurenceschopnost českého výzkumu a vývoje nízká. Výzkumné ústavy nebo univerzity by kromě základního výzkumu měly provádět i výzkum aplikovaný (tj. řešení praktických problémů hospodářské sféry) a tím se spolupodílet na hospodářském rozvoji regionu. V praxi vázne komunikace mezi ústavy a firmami, výzkumné ústavy jsou tím odtrženy od praxe, čímž se podílí na pomalém zavádění výsledků výzkumu a vývoje do běžného života.Vysoké školy stále nemají ujasněny podmínky pro vedlejší činnost a nemají tak motivaci k zakládání spin off firem (Nezávislá firma, která se oddělila od mateřské společnosti a duševní vlastnictví, stávající výrobek nebo technologii mateřské společnosti transformuje do nové formy).
- Průmysl – firmy hledají možnost aplikace nových poznatků. Projevuje se však nedostatečná informovanost odborné veřejnosti a špatná komunikace mezi vývojovou základnou a praxí. Výsledkem je malá poptávka po výsledcích výzkumných úkolů. Podniky také definují úkoly pro aplikovaný výzkum, jejichž řešení povede ke zvýšení konkurenceschopnosti, z dlouhodobého hlediska by podniky měly navázat trvalou spolupráci s výzkumnými kapacitami, a to nejen výzkumnými ústavy, ale i s vysokými školami. Stále jsou nedostatečně podporovány malé a střední inovační podniky. Jde zejména o podporu nově vznikajících firem nebo firem v raném stadiu vývoje. Formou pomoci je např. podnikatelský inkubátor – výhodné nájmy, sdílené služby atd. Dále pak možnost financování firem formou rizikového kapitálu nebo business angels.
- Státní správa a samospráva – jde o vytvoření rámce podporující inovační činnosti a institucionální základny pro inovace. V současnosti není ze zákona dáno, které ministerstvo či úřad státní správy má ve své kompetenci vytvoření politiky inovací a jejich rozvoj a podporu. Formulace národní a regionálních inovačních strategií (na základě SWOT analýzy). Dále pak o vytvoření podpůrných nástrojů pro realizaci inovačních projektů – např. fondy „seeds“ kapitálu (zárodečný kapitál), systém výhodných bankovních záruk a bezúročných půjček, poradenských agentur, podpora vzdělávání v oblasti inovačního podnikání.
