V současnosti je právní úprava autorského práva obsažena v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským (autorský zákon).
Při tvorbě nového autorského zákona byla zohledňována jak již existující, tak i připravovaná legislativa EU. V tomto ohledu je tedy české autorské právo v současnosti plně harmonizováno s komunitárním právem. Stejně tak byly respektovány závazky vyplývající z mezinárodních smluv, jichž je ČR smluvní stranou, a české autorské právo je tedy v zásadním souladu i s mezinárodní autorskoprávní ochranou.
Koncepčně je autorský zákon vybudován na prvcích dualistického pojetí autorského práva, podle kterého je autorské právo chápáno jako soubor výlučných práv osobnostních a výlučných práv majetkových.
Kdo může být autorem
Autorský zákon č. 121/2000 Sb., v platném znění vymezuje v prvém případě práva autora k jeho autorskému dílu. To je zákonem definováno jako literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvalé nebo dočasné, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.
Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.
Modernímu chápání autorského díla odpovídá, že se za něj považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, je dílem souborným. Jiná kritéria pro stanovení způsobilosti počítačového programu a databáze k ochraně se neuplatňují.
Takto vymezené právo autorské se vztahuje nejen na dílo dokončené, ale i na jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav, pokud splňují podmínky jedinečnosti tvůrčí činnosti autora.
Předmětem práva autorského může být také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Tím ale není dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloženého díla.
Sborník, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiný soubor nezávislých děl nebo jiných prvků, který způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu splňuje výše uvedené podmínky, je dílem souborným.
Naproti tomu autorským dílem podle zákona není námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.
Zákon definuje výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu, a proto ochrana podle práva autorského se nevztahuje na:
- úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany,
- výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní, které má zvláštní dále uvedenou ochranu; užít takové dílo lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.
Významným pojmem autorského práva je zveřejnění a vydání díla. Prvním oprávněným veřejným přednesením, provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti je dílo zveřejněno. Zahájením oprávněného veřejného rozšiřování rozmnoženin je dílo vydáno.
Za autora uvádí zákon fyzickou osobu, která dílo vytvořila. Proto např. na rozdíl od amerického práva nemůže být autorem korporace nebo jiná obchodní společnost. Autorství je v našem právu individuální tvůrčí akt konkrétní osoby (osob).
Jinou záležitostí je pak nakládání s majetkovými autorskými právy, a proto naše právo (ale i právo evropské) důsledně rozlišuje mezi osobnostními autorskými právy a teprve na ně navazujícími právy majetkovými. Autorem díla souborného je fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala; tím nejsou dotčena práva autorů děl do souboru zařazených.
Autorem díla je fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem, není-li prokázán opak. Toto ustanovení se použije i tehdy, je-li toto jméno pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti.
Zákon upravuje i autorství jako anonym a pseudonym. Proto totožnost autora, jehož dílo bylo podle projevu jeho vůle zveřejněno bez udání jména (dílo anonymní), popřípadě pod krycím jménem nebo pod uměleckou značkou (dílo pseudonymní), není dovoleno bez jeho souhlasu prozradit. Dokud se autor díla anonymního nebo díla pseudonymního veřejně neprohlásí, zastupuje autora při výkonu a ochraně práv autorských k dílu vlastním jménem a na jeho účet osoba, která dílo zveřejnila, není-li prokázán opak; veřejného prohlášení autora není třeba, je-li jeho pravé jméno obecně známo.
Právo autorské k dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů do doby dokončení díla jako dílo jediné (dílo spoluautorů), přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. A to i v případě, že lze výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů díla odlišit, ale nejsou způsobilé k samostatnému užití.
Spoluautorem však není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku díla podnět.
Z právních úkonů týkajících se díla spoluautorů jsou oprávněni a povinni všichni spoluautoři společně a nerozdílně. O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně. Brání-li jednotlivý autor bez vážného důvodu nakládání s dílem spoluautorů, mohou se ostatní spoluautoři domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle soudem. Domáhat se ochrany práva autorského k dílu spoluautorů před ohrožením nebo porušením může i jednotlivý spoluautor samostatně.
Není-li dohodnuto mezi spoluautory jinak, je podíl jednotlivých spoluautorů na společných výnosech z práva autorského k dílu spoluautorů úměrný velikosti jejich tvůrčích příspěvků, a nelze-li tyto příspěvky rozeznat, jsou podíly na společných výnosech stejné.
Vznik autorského práva
Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Přičemž zničením věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nezaniká autorské právo k dílu. Problém nastává pouze s důkazem této skutečnosti.
Právo řeší vztah mezi vlastnictvím hmotného předmětu, jehož prostřednictvím je předmět autorského práva vyjádřen, a vlastním autorským právem osobnosti, která dílo vytvořila. Proto je důležité vědět, že nabytí vlastnického práva nebo jiného věcného práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, neznamená nabytí oprávnění k výkonu práva dílo užít (není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zákona jinak).
A naopak není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jinak, poskytnutím oprávnění k výkonu práva dílo užít jiné osobě zůstává nedotčeno vlastnické právo nebo jiná věcná práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno.
Z tohoto „pomotaného“ vztahu pak mohou vzniknout v praxi dosti složité problémy. Navíc zákon stanoví, že vlastník či jiný uživatel věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, není povinen tuto věc udržovat a chránit před zničením, není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zákona jinak.
Celá problematika autorského práva se točí kolem obsahu práva autorského, u kterého je nutno rozlišovat autorova výlučná práva osobnostní (jejich smyslem je chránit osobnostní zájmy autora a jeho spojení s dílem) a autorova výlučná práva majetková (která směřují hlavně k majetkovému zhodnocení díla).
Osobnostní práva autora
Autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla. Autor má dále právo oSobítkovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé.
Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li autorský zákon jinak. Je-li dílo užíváno jinou osoubou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla. Autor má právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou oSobítkou (autorský dohled), nevyplývá-li z povahy díla nebo jeho užití jinak, anebo nelze-li po uživateli spravedlivě požadovat, aby autorovi výkon práva na autorský dohled umožnil.
Osobnostních práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Po smrti autora si však nikdo nesmí oSobítkovat jeho autorství k dílu. To smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a je-li to obvyklé, musí být uveden autor díla, nejde-li o dílo anonymní. Ochrany se může domáhat kterákoli z osob autorovi blízkých. Toto oprávnění mají, i když uplynula doba trvání majetkových práv autorských. Této ochrany se může vždy domáhat i právnická osoba sdružující autory nebo příslušný kolektivní správce podle zákona.
Majetková práva autora
Autor má právo své dílo užít v původní nebo v jinak zpracované či změněné podobě, samostatně, v souboru nebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených zákonem. Poskytnutím tohoto oprávnění právo autorovi nezaniká. Vzniká mu pouze povinnost strpět zásah do práva dílo užít jinou oSobítkou v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy.
Autor má právo požadovat na vlastníku věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, aby mu ji zpřístupnil, pokud je toho třeba k výkonu práv autorských podle zákona. Toto právo však nelze uplatnit v rozporu s oprávněnými zájmy vlastníka. Vlastník není povinen autorovi takovou věc vydat, je však povinen na žádost a náklady autora zhotovit fotografii nebo jinou rozmnoženinu díla a odevzdat ji autorovi.
Právem dílo užít je
- právo na rozmnožování díla,
- právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla,
- právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla,
- právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla,
- právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla,
-
právo na sdělování díla veřejnosti, zejména
- právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos nebo provozování díla,
- právo na vysílání díla rozhlasem či televizí,
- právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla,
- právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla.
Podrobněji zákon hovoří o jednotlivých formách takto:
Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě. Dílo se může rozmnožovat zejména ve formě rozmnoženiny tiskové, fotografické, zvukové, obrazové nebo zvukově obrazové, stavbou architektonického díla nebo ve formě jiné trojrozměrné rozmnoženiny anebo ve formě elektronické zahrnující vyjádření analogové i digitální.
Rozšiřováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla, včetně jejich nabízení za tímto účelem.
Je stanoveno, že prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn autorem nebo s jeho souhlasem na území členského státu Evropských společenství nebo jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na rozšiřování pro území Evropských společenství a ostatních smluvních stran Dohody o Evropském hospodářském prostoru vyčerpáno. Přitom právo na pronájem díla a právo na půjčování díla zůstává nedotčeno. V daném případě jde o smluvně zajištěný princip vyčerpání práva v rámci EU, který zabezpečuje, že bez souhlasu nositele práva nemohou být rozmnoženiny díla paralelně dováženy z třetí (nečlenské) země, byť by tam byly vyrobeny oprávněně.
Pronájmem originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla ve hmotné podobě za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla na dobu určitou.
Půjčováním originálu nebo rozmnoženiny díla se pak rozumí zpřístupňování díla ve hmotné podobě zařízením přístupným veřejnosti, nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla na dobu určitou.
Vystavováním originálu nebo rozmnoženiny díla se podle zákona rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě umožněním shlédnutí nebo jiného vnímání originálu nebo rozmnoženiny díla, zejména díla výtvarného, díla fotografického, díla architektonického včetně díla urbanistického, díla užitého umění nebo díla kartografického.
Sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově. Sdělováním je také zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby, zejména počítačovou nebo obdobnou sítí. Sdělováním díla veřejnosti však není pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování. Zákon specifikuje jednotlivé formy sdělování díla veřejnosti a řeší i specifickou problematiku družicového vysílání a kabelového přenosu a jeho varianty.
Podmínky realizace majetkových autorských práv
Majetková práva trvají, pokud není dále stanoveno jinak, po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Bylo-li dílo vytvořeno jako dílo spoluautorů, počítá se doba trvání majetkových práv od smrti spoluautora, který ostatní přežil.
Tomu, kdo poprvé zveřejní dosud nezveřejněné dílo, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, vznikají takovým zveřejněním výlučná majetková práva k dílu takto zveřejněnému v rozsahu, v jakém by je měl autor díla, pokud by jeho majetková práva k dílu ještě trvala. Takové právo trvá 25 let od zveřejnění díla.
U díla, které nebylo zveřejněno během 70 let od jeho vytvoření, majetková práva uplynutím této doby zanikají.
Doba trvání majetkových práv k dílu audiovizuálnímu se počítá od smrti poslední přeživší z následujících osob: režisér, autor scénáře, autor dialogů a skladatel hudby zvlášť vytvořené pro užití v audiovizuálním díle.
Je-li pro počítání doby trvání majetkových práv rozhodné zveřejnění díla a dílo se zveřejňuje po určitou dobu ve svazcích, dílech, na pokračování nebo v řadách, počítá se doba trvání majetkových práv pro každou takovou část díla samostatně.
Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání.
Dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv, může každý bez dalšího volně užít. Dále však platí ochrana osobnostních práv autora. I po smrti autora si tak nikdo nesmí oSobítkovat jeho autorství k dílu. Dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a je-li to obvyklé, musí být uveden autor díla, nejde-li o dílo anonymní. Ochrany takového práva se může domáhat kterákoli z osob autorovi blízkých, přičemž toto oprávnění mají, i když uplynula doba trvání majetkových práv autorských. Této ochrany se může vždy domáhat i právnická osoba sdružující autory nebo příslušný kolektivní správce uvedený v autorském zákoně.
